obměkčovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. obměkčiti sě)
1. [o člověku] obměkčovat se, stávat se povolnějším: ty činy přěžalostivé ta dva svatá viděvše…, počěsta sě obmyekczowaty PasMuzA 100 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal) coeperunt virorum corda mollescere
2. [o hněvu] zmírňovat se, zmenšovat se, tlumit se: skrze to jejich hněv počal se obmiekczowati HynRozpr 169b sich in irem zorn mesigtten und den temperirten
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obměkčovati, -uju, -uješ ned. (koho čím) usmiřovat, nakloňovat se; (co) zmírňovat, tlumit: ktož Písmo lidu obměkčuje, ten jim jedu u víno nalévá; lahodit něčemu, působit příjemně na něco: sladkým zpievaním obměkčujíce mysli lidské; — obměkčovati sě (o člověku) obměkčovat se; (o hněvu) zmírňovat se, tlumit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.